Témata

Moc a její zneužívání

Moc na oddělení soustředí ve svých rukách sestra nebo přesněji vrchní sestra slečna Ratchedová. Jakým způsobem „vládne “ těm, o které by měla pečovat? Pečlivým zneužíváním informací o svých pacientech. Slečna Ratchedová ví o mužích na oddělení úplně všechno a cokoli je ochotná ve správný čas vytáhnout a tím muže ovládá. V tomto ohledu je nebezpečná a muži se jí do jednoho obávají. Stačí proto, aby zvedla oči nebo tužku a oni už usměrňují své chování nebo i myšlení. Situace se ale změní ve chvíli, kdy McMurphy začne její autoritu pomalu nabourávat. Že je to jen obyčejná žena se ukáže ve chvíli, kdy jí McMurphy roztrhne uniformu a z ní tak vylezou její prsa. Najednou je to jen bezbranná žena, která se nemůže schovat za instituci reprezentovanou právě onou uniformou.  

Jak pracuje s informacemi? Například ví, čeho se muži obávají, před čím utíkají, a ve vhodnou chvíli o tom začne s nimi mluvit, tím jim připomíná jejich slabost, utvrzuje je v tom, že jsou na psychiatrii správně, protože se se svou slabostí neumí dosud vyrovnat. Ona jim v tom ale nepomáhá, spíš naopak. Může využívat i „násilí “ ve formě tehdy používaných léčebných metod - zejména elektrošoky, ale visí tu i hrozba lobotomie.  

Lobotomie

je operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku. Užívala se v psychochirurgii k léčení některých závažných duševních poruch (zejména se prováděla v oblasti frontálního laloku). Později byla invazivní léčba nahrazena psychofarmaky. (Wikipedie) Za lobotomii byla v roce 1949 udělena Nobelova cena. Pravda je, že někteří pacienti po provedení zákroku zcela „přestali být živými lidmi “, příkladem může být Rosemary Kennedyová (příbuzná prezidenta Kennedyho), která po zákroku zůstala na mentální úrovni dvouletého dítěte.

K této části je připravena Ukázka 1.

Šílenství

Děj se sice odehrává v psychiatrické léčebně, my ale nemáme tak úplně pocit, že muži, o kterých příběh vypráví, jsou skutečně šílení. Jsou spíše slabí k tomu, aby žili  „tam venku “. Sami mluví o nedostatku kuráže žít za zdmi léčebny. Vlastně se v  léčebně cítí v bezpečí proto, že je tam nemůže nic překvapit, vše je pravidelné, stále stejné, nemusí čelit neznámému, které by je za zdmi mohlo potkat. Vidíme tak, že hranice mezi normálním a nenormálním je velmi tenká. Pro sestru Ratchedovou je důkazem šílenství jakékoli chování, které odporuje jejím zažitým zvykům, chování, které ji nerespektuje jako autoritu. Ale je to skutečně šílenství?  

V souvislosti s tématem šílenství si položte tyto otázky: 

1. Je McMurphy skutečně duševně nemocný, nebo je jeho chování důsledkem vzpoury vůči autoritám? 

2. McMurphy několikrát prohlásí, že je zcela zdráv. Sestra Ratchedová je zajisté představitelem těch zcela zdravých. Přesto jsou oba jiní. Znáte pojem psychopat? Jaké je jeho chování? 

3. Jak se v románu staví lidé „tam venku “ k lidem z léčebny? Jak vnímají duševní nemoci? Jak se k duševním nemocem staví lékařská věda (stále se bavíme o knize, nikoli o současném stavu vědění). Jaký je pohled na duševní nemoci v současnosti u nás či ve světě (máte-li zkušenosti). 

Svoboda a vězení

V knize vidíme, že ani svoboda a vězení nemusí pro každého znamenat totéž. McMurphy je v léčebně ze soudního rozhodnutí, pro něj je to jednoznačně vězení, omezení svobody, současně ale také mezidobím odpočinku od velmi těžké práce, na jejíž vykonávání už prostě neměl sílu. Ostatní jsou v léčebně dobrovolně, pro ně bylo omezující být „tam venku “, pro ně je svobodné být v léčebně. Přesto i oni bojují za to, aby jejich svoboda byla větší - léčebna je fajn, ale bojují s tím, jak jsou ošetřováni, že sebemenší porušení pravidel může znamenat pobyt na oddělení pro poruchy, elektrošoky nebo samotku.  

V souvislosti s tématem svoboda a vězení si položte tyto otázky: 

1. Jsou omezení v románu skutečná, nebo jde o stav mysli jednotlivých pacientů? 

2. Dokážou pacienti dosáhnout svobody? Kdo a jak ji dosáhne? 

3. Co znamená svoboda pro pacienty? Co znamená pro slečnu Ratchedovou?  

4. Jaké jsou následky omezení? Jaké jsou jeho přínosy? 

Manipulace

Sestra Ratchedová udržuje svou moc na oddělení tím, že manipuluje s obavami a touhami mužů na oddělení. K udržení jejich poslušnosti používá hanbu. Svůj personál ovládá naznačováním a pečlivým podněcováním jejich nenávisti. Když se jí nepodaří dostat hlavního hrdinu McMurphyho pod kontrolu, pokouší se manipulovat ostatní pacienty, aby se proti němu obrátili, naznačuje, že sám manipuluje a nikdy nepomohl mužům bez nějaké protihodnoty.  

1. Které postavy v románu manipulují s ostatními postavami? Jak to dělají? 

2. Je manipulace v románu vždy špatná věc? Proč ano nebo pro ne? 

3. Jak McMurphy reaguje na manipulaci? Jak reagují ostatní pacienti na manipulaci? Jak na ni reaguje slečna Ratchedová? 

4. Jak přispívá manipulace k pocitu moci nebo bezmoci každé postavy? 

Důležité je, že i když je sestra Ratchedová mistrem manipulace, nezdaří se jí přesvědčit muže, že McMurphy sám je manipulátor, který se snaží dosáhnout pouze vlastního prospěchu.

K této části je připravena Ukázka 2

Pravidla a řád

Sestra Ratchedová používá rozsáhlý systém pravidel a nařízení, stejně jako pravidelný režim, aby udržela pacienty na léčebně pod kontrolou. Mnoho z pravidel, která Sestra Ratchedová stanovuje, jsou maličkostmi. Hlavním cílem většiny z nich je, aby Sestra Ratchedová mohla ukázat svou kontrolu nad životy pacientů. Mezi pravidla například patří, že v hlavní místnosti neustále hraje hudba, zaměstnanci nesmějí jíst s pacienty a zubní pasta je uzamčena jako zbraň. V této knize pravidla nejsou stanovena k ochraně lidí, ale k jejich podřízení. Postavy jsou osvobozeny tím, že porušují pravidla. Naprosto frustrující pro McMurphyho je například zjištění, že si nemohou odhlasovat žádnou změnu pravidel, protože hlasujících pacientů je vždy méně nebo maximálně stejně jako pacientů ležících, kteří nehlasují, protože to fyzicky nemohou udělat. Není tedy možné, aby pacienti něco odhlasovali nadpoloviční většinou.  

1.  Přispívá právo a pořádek na oddělení k pocitu bezpečí pacientů nebo frustraci? Nebo obojí? Proč?  

2. Když muži začnou vystupovat proti sestře Ratchedové kvůli pravidlům, jaký je důvod jejich stížností? Jak reaguje sestra Ratchedová? Jsou jejich stížnosti oprávněné? Je její reakce oprávněná?  

3. Jsou pravidla na oddělení určena demokraticky, jak tvrdí sestra Ratchedová? Pokud ne, kdo pravidla stanovuje? Pokud ano, co brání mužům v tom, aby vytvářeli pravidla, která je učiní šťastnější?  

4. Existují v této knize nějaké příklady pravidel, která jsou skutečně pro dobro člověka (nebo pacienta)? 

 Ačkoli pořádek, režim a pravidla na oddělení dávají pacientům určitý pocit bezpečí, také brání mužům, aby se "uzdravili". Ačkoli sestra Ratchedová a pacienti předstírají, že oddělení je řízeno "demokraticky", s pacienty účastnícími se procesu tvorby pravidel, odmítá se podřídit demokratickému procesu. 

Vzpoura

McMurphyho vzpoura proti nesmyslným pravidlům, které řídí oddělení, překvapí nejen pacienty, ale i slečnu Ratchedovou. Pacienti reagují s nadšením, když si najednou uvědomí, že byli po mnoho let mrtví, uklidněni falešným pocitem bezpečí tím, že dovolili ostatním ovládat je, ovládat jejich život 24 hodin denně. Vzpoura se ukáže být ne lehkou hrou, ale vážným zápasem v situaci života a smrti. Sestra Ratchedová ale vnímá jakékoli vystoupení proti pravidlům, nařízením a jí osobně jako nebezpečné pro zdraví pacientů, kterým je podle ní dobře pouze tehdy, když jsou omezeni pravidly, protože to jim dává pocit jistoty.  

1. Který pacient je nejvíce vzpurný?  

2. Jaká je definice vzpoury podle sestry Ratchedové? Souhlasíte s její definicí vzpoury nebo si myslíte, že by jiná definice fungovala lépe? Jakou definici byste navrhli a proč? 

3.  Jak sestra Ratchedová reaguje na vzpouru? Jak reagují ostatní sestry a Dr. Spivey na vzpouru? Proč je pro sestru Ratchedovou vzpoura takovou hrozbou?  

 I když sestra Ratchedová tvrdí, že McMurphyho "vzpoura" je důkazem jeho šílenství, vzpoura proti malicherným pravidlům a nařízením je ve skutečnosti zdravou reakcí na tyranii. A když svolá schůzi zaměstnanců, aby se poradili, co s McMurphym mají dělat, nikdo se neodváží říct, že McMurphy není šílený, ale jen neochotný podřídit se pravidlům. Pro každého z nich by to totiž znamenalo ponížení či ztrátu moci. Proto je McMurphy trvale označen za šíleného.